Thomas Aligher

Řeka Vltava si zpívá svou píseň laskavou bublavou, kolem spousta kamenů začíná letní ráno u tety na Lipně a sedmnáctiletý romantický blonďák s nadšením v krásných modrých očích přeskakuje přes vodní tok s lehkostí a pokorou.

Příroda se připravuje na horký den a tak Adam mává rukou co chvilku na ospalé mouchy, které jej obtěžují na obličeji. Cílem jeho trasy je dnes Čertova stěna ,kterou pokoří ve světlých teniskách, bílých riflích a světle modrém tričku. Čertovka je zakázaným  místem ,protože rodiče mají zbytečnou starost ,aby mládí nepřišlo o svůj život. Ještě několik krátkých cestiček a budeme s Adamem na vrcholu ,kde usedne na Ďáblovu kazatelnu tedy nejvyšší bod této skály.

Ze zadní kapsy vytahuje svou oblíbenou Margotku a dívá se vítězoslavně na všechny vrcholky smrků a borovic, ze kterých jsou jeho sluhové jež mu leží u nohou a on je tím, kdo je na nejvyšším postu. Jsem tak malý k poměru světa a tak velký svým duchem a srdcem, které bude chtít všem lidem dokázat, co velkého dokáže vykouzlit láska. Jeho sny a přání už dlouho někdo opravdu intenzivně poslouchá, není tedy divu jak věci mohou dostat rychlejší spád. Ahoj, co tady hledáš tak sám? Za zády Adama se jako mávnutím kouzelného proutku zjevil štíhlý kluk asi sto sedmdesát centimetrů vysoký, krátkých hnědých vlasů se stejným zabarvením oči a milou tváří. Bez pobízení usedá na vedlejší volné místo, podává svou pravici se slovy “ já jsem Jakub”.

Ten kluk má v sobě něco zvláštního, mám tu být přece sám a jako vždycky přemítat o životě. Nakonec si budu muset povídat s neznámým člověkem o tématech ,která jsou předurčena pro zánik náhodných setkání. Tahle si ve své hlavě Adam vytváří vlastní scénáře, má to tak už od útlého dětství , vždy si  vytvoří svou obranou linku bez ohledu na to, jak se věci mohou vyvíjet. Nikdy totiž nechce odtajnit bušení svého srdce, vodopády citů a mluvit o všem co by jej udělalo šťastným, tak to je absolutně zapovězené. Pokud se zkusíme odhodlat a zabrousime do svádění a žhavosti ,pak nás zcela určitě Adam pošle velmi rychlou cestou ze skály dolů. Je však velmi taktní a tedy nezapomněl se při seznámení představit. Oba teď už vědí svá jména a jejich nohy se jim houpou do stejného rytmu směrem z kamene a lehce se spolu dávají do řeči i tenisky našich nových přátel.

Kubo, proč takhle brzo ráno a tady? Nebo tu čekáš na přítelkyni a bude to krásná procházka plná romantických nápadů? Ve větě tazatele je tolik zjevné, jak v mozku zabíjí veškeré jiné možné osoby a snaží se dosadit  jen tu svou , Adámku ty jsi ale lotr, už teď vidím a cítím Tvé úmysly, ale máš to ve svém poháru všech dovedností, ukaž nám jak ti Jakub odpoví.

Nečekám  tu na nikoho, vstával jsem brzo a jen vyrazil do nikam a najednou už tu nejsem sám a to mi stačí. Je mi tu s tebou příjemně, to si myslím že pro dnešek stačí. Jakubova dlaň ,držící se za kámen velmi pomalu cestuje k ruce Adamově. Odstartoval dlouhý pohled do očí a ruce se spolu už seznamují ve vší své kráse a hřejivosti. Všude kolem nastává úžasné ticho ,jen šumění divoké vody a korun stromů. Rty se k sobě blíží a jemně slyšitelná je jen otázka, kterou je nutné si zapamatovat “ Kubo, víš co děláš?”. Země se obrací v pohádkovou říši a princové skládají zbraně, protože láska jim zamotá hlavu natolik, že ani jeden nemá žádnou myšlenku, která by přikazovala obranu. Oba se teď musejí cítit jako největší námořníci vesmíru, protože je slunce objímá a všechno je zalité ve zlatě a krásných prožitcích, které oběma navždy zůstanou jako báječná vzpomínka, jenž si najde své čestné místo v jejich srdcích. Duje tady kolem mnoho štěstí přičemž Adam si vzpomíná na svou babičku Růženku a jde na věc přímočaře, ač nerad, tak se vysouká z obětí a odlepí své rty od těch druhých tak sladce nabízených. 

Jakube, moje babička mi už jako prckovi říkala, že ta opravdová, ta bezpodmínečná láska přichází jen jednou a bude to na celý život. Mám pocit, že právě teď přišla. Jeho oči se lesknou jako když dostal nejsilnější dávku energie, která mu povolí uzdravit celý svět a má v sobě obrovskou pokoru, kam se hravě vejdou všechny dobré skutky z celé planety. Jakub se postaví a protahuje své tělo, jakoby chtěl dát impuls k odchodu. Možná že ano, je mi s tebou Adame krásně, vůbec mě nenapadlo, že tohle můžu zažít….že by k něčemu takovému vůbec mohlo dojít. Promiň, neber to jako nějakou urážku, to vůbec ne, já jsem ale čistej heterosexuál. Náš blonďáček se oprašuje , Jakub mu podává ruku, aby pomohl k lehčímu odchodu z kamene kde došlo k tomu pro oba zatím nejkrásnějšímu.

Já se nezlobím, mám to prostě pochopit jako úlet, jako něco, co bylo za hranou možná jako zázrak a protože zázraky se nedějí, tak bych měl na všechno co nejrychleji zapomenout. Máš jistě své velké plány na obrovskou rodinu na velký dům se zahradou a dva sporťáky v garáži, kam se ovšem nevejde žádnej hloupej kluk, to by byla přece největší ostuda. V malé palbě slov ještě stačí poděkovat za pomoc a vyškubne svou ruku, protože má pocit mírné bolesti a jeho srdce začíná rychle tepat a nedovoluje vztek, proto se začínají blížit slzy. Jakub však nenechává Adama kolem sebe projít bez reakce. Rychle jej zachytí kolem pasu a přitáhne k sobě a snaží se pokračovat v polibcích beze slov, tomu se však druhá strana brání i když dost neúspěšně a nebo je možná hned poznat, že se vlastně vůbec bránit nechce a byla to jen lehká komedie. Jak tohle celé ještě dopadne, to mě zajímá. Tak pánové už přestaňte s tou líbačkou, nakonec víte jak špatně se divákovi a čtenářům též špatně čtou stránky, kde se líbají dva muži, jak těžké to teď má pracovník jehož ruka tvoří v této knize korekce, bude vzrušený a nebo naštvaný? To takhle ženy, těm je to s určitou nadsázkou povoleno, ale vy dva? Fuj! A honem pokračujte ve vyprávění dál. 

Jako správný hostitel tebe můj čtenáři teď oba pány zachráním a dám jim malou šanci na přípravu. Jak je poetické Adamovo přesvědčení, že tato láska určitě bude na celý život. Vzhledem k faktu, že jmenovanému romantickému stvoření bude čtrnáctého ledna teprve osmnáct let a připočteme li ještě skutečnost, že je konec srpna, tak si panáček ještě chvilku na plnoletost počká. První lásky jsou bezesporu nádherné, ale bývá pravidlem, že nepřežijí ani několik měsíců.Nemohu však opomenout také druhé pravidlo které vypovídá o tom, že první láska sice nezůstává, ale navždy ji budete mít hluboko v paměti, tvoří se tedy v náručí obou přítomných kouzelná historie na kterou ani jeden nikdy nezapomenou.

Adame to nebyl žádný úlet, já se opravdu zamiloval, vůbec mě nenapadlo přemýšlet nad přítelkyní, je to prostě tak silné, tak silné, tak spalující a chci v tom pokračovat, tak už se uklidni, můžu tě vzít teď za ruku a projít s tebou celým lesem až domů. Můžeš, Adam sklopí oči jako nějaká zasněná princezna a je absolutně oddán té chvilce sladkých slov ve kterých Jakub ještě dlouho pokračuje. Já si vždycky Kubo vysnil člověka, který bude upřímný a bude mi dělat malé radosti a bude mít o mě zájem a nikdy se nebudeme muset věnovat něčemu jako je nevěra a nebo samozřejmost a vůbec ne lhostejnost. Tak to se můžeš lásko spolehnout, nikdy neudělám nic, co by tě bolelo, co by tě zraňovalo a budu muset jen vyřešit svou přítelkyni. Pořád to všechno ještě nechápu, ale zdá se mi, že není nic co bych nezvládl, nakonec moji rodiče si přejí svatbu s Denisou, tak ať si ji vezmou sami. 

Oba milenci zapomínají na oběd a dokonce i večeře jim utekla. Najednou vůbec nevadil podvečerní chlad, procházka lesem by měla být zkratkou a zrovinka se hodilo používat všechny cesty , které jsou delší než ty obyčejné a ani jednomu se nechtělo domů. Nakonec i mech byl nějak příjemnější a měkčí a dívat se ze spodu na koruny stromů se stává zajímavou kratochvílí a polibků je příliš málo a tak se musejí doplňovat. Ach jak mohou být přenádherné letní večery a jak se zvládnou někdy proměnit na nekonečné čekání, ale na to je ještě čas.

Uběhl týden krásné zamilovanosti a ještě několik dnů zbývá před odjezdem Adama zpět domů do Prahy. Láska si kvete a všechno je prostě božské. Jakub stačil oslavit své dvacáté třetí narozeniny a přítelkyně už není v jeho blízkosti.Nejspíš neměla nic z toho co sladký, něžný a tak úchvatně dětsky zamilovaný Adam. Nyní je odpoledne a my se nacházíme u Lipna na moc hezké zátoce ,kde se několik metrů od pobřeží houpá nějaká cizí jachta s nápisem Siven a oba mladíci v plavkách vyrážejí prozkoumat její prostor. 

Adame proč si bereš do vody triko, to jako aby ti nebyla zima. Humor jo? Tak to ti vysvětlím, až já vylezu na břeh, tak ty uschneš a budeš si užívat sakra vedro, kdežto já budu usychat pomalu a tak bez vody vydržím o mnoho déle. Teď si mě ale sundal, to má logiku, tak příště si beru kabát a rifle a to budeš koukat. Budu králem všech vod. Kubo jeden Kubovatej, nebo spíš kuriozitou na záchrance.

Malá poznámka od upřímného hostitele pro mé čtenáře, prosím neoblékejte se do letních řek , rybníků, jezer a moří jako když  jdete lyžovat. Oblečení se totiž velmi dokonale nacucá vodou a vy budete těžknout a dokonale budete klesat ke dnu, což je v zájmu záchranářů absolutně nežádoucí.. Pánové jsou totiž velmi zamilovaní a láska i hory přenáší, těm se teď opravdu nic nestane. My si společně teď pohrajeme s časem a necháme oba dva obléknout a cestovat vlahým večerem domů, copak si asi povídají.

Kubo, celé se mi to zdá jako nějaký sen, nebo možná jen hra ve které máme na chvilku hlavní roli. Zítra se oba probudíme a možná si budeme úplně cizí. Adame, tohle nemůžeš myslet vážně, bojím se snad já, že za týden odjedeš a v Praze chytíš za ruku někoho jiného? To celé je přece o důvěře o citech a všem co k pravé lásce patří. 

Blonďácek se nám teď právě zamyslel, zkouší jako vždycky kombinovat své vlastní nápady a dojmy, aniž by se toho druhého na něco zeptal a nakonec vcelku za krátkou dobu ,což není úplně dobře vzhledem k jeho fantazii vyhrkne. 

Myslíš tu jedinou velikou a bezpodmínečnou lásku? Máš pocit, že my dva to společně dokážeme vyhrát a šťastně spolu zestárnout? Budeme snad bydlet tady někde a nebo v Praze? Zkusíme spolu žít jako rodina? Budeme si stále mít o čem povídat a vždycky si budeme oporou? Až dostuduju ,tak začnu pracovat ,ale z čeho budeme žít právě teď Jakube? 

Cesta se klikatí a oba se blíží ke svým současným domovům, jeden je zaskočen sprchou otázek a druhý mu vysí na rtech a z hloubky svého srdce si přeje jen něžnou potažmo romantickou odpověď. Ani jeden však netuší, že už za malou chvilku zasáhne osud. První ulicí,kde bude zastávka je dům zatím ještě pravdomluvného a skoro svatého Jakuba. Oba se zastaví lehce stranou od pouliční lampy, dochází k vášnivému obejmutí, když náhle vrznou dveře, světlo z verandy velmi dobře osvětluje Jakubovu maminku. Adam je velmi obratně odstrčený ze sevření, aby vše okolnímu světu hrálo jen příběh dvou obyčejných kamarádů, kteří si jen povídají. 

Adam popřeje dobrý večer a však doposud neznámá žena s velmi pronikavým hlasem jen povrchně odpoví a pokračuje “ Jakoubku, kde se tak dlouho flákáš, chtěl si k večeři svíčkovou a tvoje Deniska už na tebe čeká v té nové noční košili cos ji včera koupil a moc jí to sluší, pojď se honem podívat. 

Jakub odvětí rychle s představou , že tak nasbírá nějaký čas “ hned mami, jen poradím kámošovi s počítačem a hned jsem doma”. Teď už je však celý systém restartován, svět dostává z minuty na minutu černý flór, mozek se brání každému slovu lásky, oči se chtějí utopit a rty už nemají žádné kouzlo, přesto se pokusí vyplodit alespoň nějaká slova.

Jakoubku utíkej domů, v noční košili může být u svíčkové a pěti knedlíků dost zima, měl bys hodně rychle Denisku zahřát. O mě se bát nemusíš, domů trefím a počítač žádný nemám , jen tablet a ten je nový, což ovšem znamená, že není žádný důvod, proč se znovu potkat. 

Ten blonďatý andílek si tolik přeje, aby to celé bylo jen omyl, ať ten kluk jenž mu dával tolik naději hned teď začne bojovat jako pravý rytíř, ať začne mít milióny výmluv ,kdy každá bude opěvovat krásu jejich vztahu bez kterého se rozhodně nedá žít. Ovšem život tady na zemi není pohádkovou procházkou a štěstí má zcela určitě jiný rozměr, musí si tedy vyslechnout rozhřešení plné ohnivých šípů.

Adame promiň, já ti nechtěl ublížit, to rozhodně ne! Ona Denisa má hodně chyb a tak silná láska to taky není, jenže ona i já chceme děti. Její rodiče tu mají fakt velikou firmu a dům už máme skoro jistej. Ale budu rád, když zůstaneme kámoši, tak ahoj.

Už nepřišlo další objetí, už žádný polibek ,jen v předsíni se zhaslo a uslzené oči vidí přes okno ,jak Kuba líbá Denisu a ta jde raději srolovat žaluzie, asi cítí, že Adam už viděl dost. Proč se musí láska vyhánět, proč se peníze a majetek za lásku jen oblékají. Proč bolest srdce může člověka tolik srazit na kolena. Ten  blonďatej kluk ještě dnes bude utírat sůl z očí a delfín ,který se tolik dní koupal pod víčky při všech nádherných snech mu dnes nejspíš zemře. Každá noc má však své svítání a to je nadmíru jisté…